Na ptáky jsme krátký
školní projektový den
Pštros neloví ryby, tučňák nebubnuje do kmene stromu a datel nepobíhá savanou – a ty vlaštovky také nepřiplavaly… Touto rádoby vtipnou větou chceme říci, že už mnohé víme o říši ptačí, ač sami létat nedovedeme. To však neznamená, že když jeden nelétá, že nemůže být ptákem. Podle taxonomie jsou ptáci třídou dělící se na tři podtřídy, a to na běžce, letce a plavce. Ano je to opravdu tak. Třeba takový už výše zmíněný tučňák si v životě nezalétá, po souši se pohybuje téměř komicky, zato je však vynikající plavec a potápěč, který si tuze rád pochutnává na rybkách a otužuje se při tom v chladných antarktických vodách. Inu není nad zdravý životní styl. Stejně tak jeho vzdálený příbuzný pštros nikdy nevzlétne, aby se posadil na větev a vyhlížel tam kořist, běhá však líp než trénovaný maratónec, a navíc je vegetarián. A to, že v nebezpečí strká hlavu do písku, je bohapustá pomluva. Takto bychom mohli pokračovat a popsat několik stránek. To však nebylo cílem našeho projektového dne. Základní povědomí o ptačích řádech, čeledích a druzích jsme získali při návštěvě námi oblíbeného Jihomoravského muzea ve Znojmě, tentokrát jeho ornitologické sekce, kde jsme si kromě teoretických znalostí také vyzkoušeli, jaké to je, sbírat dlouhým zobákem potravu, pod mikroskopem prozkoumali vlastnosti stavebních materiálů ptačích hnízd a naučili se rozpoznat podle upuštěného pírka, který ptáček tudy proletěl, proběhl, či snad proplaval…?
Z muzea jsme pak vyrazili rovnou do přírody monitorovat pohyb ptačí populace. A aby naši opeření kamarádi nepřišli zkrátka, nezapomněli jsme ji nechat na větvičkách zavěšené dobroty do zobáčků.
