Beseda se žáky na téma Covid-19

S dětmi jsme diskutovali o příznacích této infekce, o tom, jak nemoc probíhá a především o tom, jak ony sami mohou minimalizovat riziko nákazy. Cílem besedy bylo především zdůraznění osobní zodpovědnosti každého z nás nejen v rámci ochrany vlastního zdraví, ale i ochrany svých nejbližších, zvláště těch, kteří patří do tzv. rizikových skupin.

Součástí besedy byl i krátký dotazník, ve kterém děti odpovídaly na otázky týkající se návratu do školy po dlouhém období karantény (některé děti byly doma od března a znovu do školy nastoupily až v září). Ptali jsme se, jak se jim do školy chtělo, na co se těšily a čeho se naopak obávaly. Dotazníkového šetření se zúčastnilo celkem 288 dětí – 164 z prvního stupně a 124 z druhého stupně.

Ve všech třídách interaktivní beseda probíhala ve velmi příjemné atmosféře, jak mladší tak starší děti byly s problematikou velmi dobře obeznámené, do diskuse se aktivně zapojovaly, takže jsme si v podstatě jen utřídili informace a připomněli vše, co můžeme sami za sebe ovlivnit, abychom šíření viru pomáhali přibrzdit.

Z dotazníků vyplývá, že nadpoloviční většina dětí se do školy těšila, přibližně jedné čtvrtině dětí to bylo jedno, čtvrtina se do školy netěšila. O něco více se těšily děti z prvního stupně.

Stejně tak více než polovina dotazovaných dětí se nejvíce obávala, jak si zvykne na všední školní režim, ranní vstávání, odpolední psaní úkolů a přípravu do školy. Menší obavy vzbuzovala nutnost dohnat zameškané učivo – asi jedna třetina dětí. Čtvrtina dětí z prvního stupně se obávala i opětovaného sžívání se spolužáky, na druhém stupni se s touto obavou svěřilo jen každé desáté dítě.

Co se týká obav o to, co bude dál, převažovaly hlasy dětí prvního stupně ve všech odpovědích (obava z nošení roušek ve škole, z opětovného zavření školy, z vlastní nákazy koronavirem nebo z toho, že se nakazí někdo blízký). Kladné odpovědi převažovaly u dětí z druhého stupně pouze v souvislosti s obavou ze zhoršeného prospěchu kvůli tomu, že se v karanténě příliš neučili. Velmi zjednodušeně se dá říci, že v hlavičkách mladších dětí bylo více obav o vlastní zdraví a zdraví svých blízkých než u dětí starších.

Co se týká individuálních odpovědí... Těšení do školy bylo spojené především s touhou opět se pravidelně potkávat s kamarády. Některé děti dobře postřehly, že distanční výuka kladla daleko větší nároky na jejich zapojení. Jeden chlapec to hezky shrnul: „Když jsme ve škole, hodně práce za nás udělá paní učitelka a paní asistentka. Ale doma jsme museli dřít sami.“ Řada dětí zmínilai obtíže s pochopením učiva, když paní učitelka nebyla stále k ruce, aby se jí mohly zeptat. Žáci vyšších ročníku vyjadřovali obavy z toho, zda budou schopni se dobře připravit k přijímacímu řízení na střední školy.

Besedě ale nechyběl ani humor a nadhled. Za všechny snad jen odpověď z dotazníku chlapce z prvního stupně, pro kterého bude nejtěžší zase se učit a obavu měl pouze z toho, že se škola už nezavře. Tato obava se krátce na to bohužel ukázala být lichou...

Přeji nám všem, abychom další vlnu nestandarní výuky zvládli podobně dobře jako na jaře! A především pevné zdraví!

 Mgr. Eva Kneblová, školní psycholožka