"Srdce na cestě – naše dopisy nemocným a seniorům"

Když jsme si v hodině povídali o tom, co pro nás Vánoce znamenají, uvědomili jsme si, že jejich skutečné kouzlo není jen ve světýlkách a dárcích. Mysleli jsme na děti, které musí nejkrásnější svátky v roce trávit na onkologickém oddělení, obklopené přístroji místo rodiny. Na děti, které by si přály být doma u stromečku, ale místo toho bojují s nemocí a čekají, až se uzdraví. A mysleli jsme také na staré lidi v domově seniorů, kteří budou o Vánocích sami, bez objetí svých blízkých, bez hlasů rodiny, které tolik chybí.

Proto jsme jako třída napsali dopisy a vytvořili přáníčka, ve kterých jsme se pokusili předat trochu tepla, naděje a lidské blízkosti. Věříme, že i malý kousek laskavosti může v těžkých dnech někoho potěšit.

A právě při psaní těchto dopisů jsme si uvědomili, jak málo stačí k tomu, abychom udělali svět o něco lepším — a jak moc jsou pro člověka důležitá slova, která mu připomenou, že na něj někdo myslí.