"Dělání, dělání, všechny smutky zahání, dělání, dělání je lék"

A u nás ve třídě to dnes platilo na 100 %. Jakmile se objevila samoschnoucí hmota, začalo poctivé „keramické“ nasazení – mačkání, válení, tvarování a ladění detailů, jako by šlo o malé mistry v ateliéru.

Pod rukama vznikaly hrnečky, podšálky a drobné originální kousky, které by klidně snesly i vlastní kavárenský provoz. Někdy to chtělo přitlačit, jindy zase uhladit, ale hlavně – nevzdat to a tvořit dál.

Ve třídě to šumělo, smálo se a občas i trochu „keramicky bojovalo“ s tvarem, který měl jinou představu než autor. Výsledek ale stál za to – každý výrobek originál, každý s otiskem dětské trpělivosti i fantazie.

A hlavní zpráva dne? Dělání fakt zahání úplně všechno – hlavně nudu.