"Jak se staví sen."

Stavba domu v družině a z legrace začíná nenápadně. Žák řekne „co kdybychom…“, někdo jiný odpoví „jasně“ a v tu chvíli už není cesty zpět. Plány se mění za pochodu, rovné zdi jsou podezřelé a symetrie je spíš náhoda než záměr.

Během stavění se detem objevují objevují nové nápady, věže rostou rychleji než rozpočet a najednou má budova atmosféru, která připomíná spíš kostel než obyčejný dům. Chybí už jen zvon a lavice.

Výsledek? Stavba, která možná nedává architektonický smysl, ale rozhodně dává smysl nám. Protože když se tvoří s humorem, vznikají ty nejzajímavější věci.